Dítě?! To si musím zjednodušit život

Tento článek mám rozepsaný docela dlouho. Napřed byl v hlavě a pak se dlouhou chvíli ohříval jako koncept.
Přijde mi, že příliš mnoho lidí si děti pořizují neuváženě. A pak takové dítko přichází na svět trochu ochuzené. Víte, někteří z lidí prostě mají děti.
Narážím na to slovo mají, jsou jejich vlastnictvím a oni se k nim tak chovají. Berou dítě jako další posloupnost v jejich životě a nebo jako nový profit ve své kariéře a v nejhorším případě, jako něco na čem se dá vydělat. 
"Už jsme spolu dva roky, pořídili jsme si domek, šup, já chci mít dítě." 
Ale už se nezamýšlí nad tím, jestli to dítě chce například i partner a jestli celé jejich zázemí je vhodné pro přivedení nového člověka na svět. Teď mám na mysli spíš to, že někteří lidé nejsou dost psychicky vyrovnaní  na to postarat se o dítě.

Můj kamarád, když se dozvěděl, že jeho přítelkyně čeká dítě, tak se na ní vyděšeně podíval a prohlásil: "Že si (oba) musí napřed zjednodušit život." Přemýšlela jsem nad tím prohlášením a chápu ho a čím víc nad tím uvažuji, tím víc se mi líbí. Během tří měsíců si našel práci, která je všechny tři v pohodě uživí. Dozařídil byt, požádal svou přítelkyni o ruku a vzali se, pojistil se a prodal svou sbírku počítačových her. To hodně vypovídá o tom, jak rychle se rozhodl dospět a věnovat svůj čas dítěti. 

Přivedl mě k tomu zamyslet se nad sebou samou. Než k nám přišlo Háďátko, byl náš život vlastně chaotický. Neplánovali jsme, kdy a kam pojedeme, ani co například budeme dělat o víkendu. Prostě jsme "trhali ze stromu ovoce a nezajímali se, jestli příští rok vyroste znovu". To je taková hezká metafora, na které jsme se s manželem shodli. 

Dneska máme život s plánem jiný, možná i jednodušší. V ledničce je vždycky něco k jídlu a účty jsou placeny s předstihem a ne na poslední chvíli. Vytřídili a vyhodili jsme nepotřebné věci a spoustu věcí, které jsme považovali za nutné, jsme odsunuli aspoň do sklepa. Kde jsme zjistili, že se bez nich dá v pohodě žít.
Zjednodušili jsme to nejen doma, ale i v životě. A kupodivu, se nám to takhle i víc líbí.

Pamatuji si, jak mi kdosi říkal, že když vyklidí skříň má pocit, že si i urovnal život.
A kdy jindy bych si měla srovnat život? Než právě teď, když se svým životem podílím i na životě úplně nového člověka.

Život přece není žádná věda, tak si ho pojďme udělat jednodušší a krásnější.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co nového...

Mateřská jako robota