Od prosince má Duch nejen jméno, ale už se i ví co by měl být. Jméno vybral muž a vlastně se i hodí a to převážně proto, jak jsme s doktorkou přišli na to, co bude zač. 22. prosince jsme měla plánovaný ultrazvuk. Doufala jsem, že bude vhodná příležitost se optat dr. na to jestli už bude možné zjistit, zda to bude kluk či slečna. Nakonec jsme dlouho řešili úplně jiné věci, které se týkaly zdraví a prospívání plodu. Pak si doktorka vzpomněla, že minule jsem se ptala a nic jsme nezjistili, tak rozhodnutá udělat mi aspoň trochu radost si na dítko posvítila. A po deseti-minutovém pátrání jí prcek zamával. Ano, je to jisté. Budeme mít kluka. :) Pro vás bude prozatím znám pouze jako tajemné F. Až se narodí odtajníme jméno :)
Jsou všude kolem nás a je těžké si jich nevšimnout. Obzvláště když už jste si tím stejným obdobím prošla vy sama a nebo vás právě čeká. Mluvím o těch roztomilých vílách s bříšky, co si je neustále hladí a neustále se usmívají a jsou tak "happy", že vám těhotenství prostě přijde jako jedna velká super úžasná věc. Má to však jeden obrovský háček, tedy vlastně hák a není jen jeden. Počátek těhotenství Na kamarádkách si ho ani nevšimnete a ani o něm nemluví, kdežto když se to bude týkat vás můžete se těšit na: Častější návštěvy toalety. Neskutečnou únavu, kdy usnete klidně i po dvanáctihodinovém spánku při cestě tramvají do práce. Nechutenství, kdy vám přijde každé jídlo naprosto odporné - vůní, konzistencí nebo prostou existencí. A nebo se psychicky připravíte na tři měsíce ranních nevolností. Jenže, co to je? Najednou je vám blbě celý den a ještě ke všemu déle než jen tři měsíce?! A je celkem vysoká pravděpodobnost, že chytnete nějakou chorobu. Angínu, chřipku, zánět č
Přemýšlela jsem, jestli tenhle článek vůbec napsat. A když tak jaký mu dát název... Pak jsem si vzpoměla na tenhle IT vtip: "Přijdu do baru a tam sedí kočka. No to si nedovedeš představit 90-60-90..." "Cože?! Vona byla fialová?!" Takže... v listopadu jsem se rozhodla vyměnit baterky ve váze. A když jsem si na ni stoupla nevěřila jsem vlastním očím! V tu chvíli jsem pochopila, proč je mi většina mého oblečení těsná. Ukázala se tam odporná číslovka téměř 85 kilo! Tolik jsem vážila, když jsem byla těhotná! V devátém měsíci! Nebudu vám vyprávět, jak moc se mi chtělo brečet... A já se rozhodla, že takhle teda NE! Začala jsem se potit na stroji - eliptical. Každý den kromě víkendu 20-30 minut. Jenže kolem Vánoc se rozbil, přece jen už ho s mužem máme víc jak deset let. A mě se váha v lednu ustálila na 78 kilech. Už aspoň nezačínala osmičkou ale ten pohyb mi tak nějak začal chybět a tak jsem začala klasicky posilovat. Dřepy, výpady, sedlehy... Další klacek mi padl
Jo!
OdpovědětVymazat