Tatínek

Poslouchám své drahé přítelkyně a nestačím se kolikrát divit, co mají doma za muže a kvůli čemu všemu je možné se pohádat. Mám doma zřejmě poslední exemplář správného chlapa, který se stará o svou rodinu a nic za to vlastně nechce.
Samozřejmě někdy je taky na zabití, ale většinou ho na to stačí upozornit a je klid. Probereme, co mě naštvalo a proč a on mě (někdy) vyslechne a někdy si to dokonce i zapamatujte.

To, k čemu se chci ale vyjádřit především, je, jak se stará o Háďátko. Nevadí mu přebalování, hlídání a s malým si i hraje. Celou dobu jsem si bláhově myslela, že je to normální chování všech otců. Ale realita je jiná. Otcové se o to malé stvoření, které také stvořili moc starat nechtějí. Zdá se, jakoby jejich práce skončila a oni nastupují opět na scénu až se školní docházkou.

Mojí kamarádce například její manžel tvrdí, že se o dítě starat nemůže, protože je příliš unavený. Jako kdyby ona na únavu nárok neměla, když je doma. Navíc si myslím, že když se dítě bude aktivně stýkat jen s jedním rodičem, tak se na něj musí logicky i fixovat. Tím vzniká problém, za který je pak vynadáno zase matce.

Proto, drazí otcové, vezměte rozum do hrsti. Buďte se svými dětmi a pomáhejte svým manželkám. Ty krásné chvilky na začátku strašně rychle utečou a vrátit se to nedá.