Očekávání
Za celou dobu těhotenství jsem nemohla říct, že jsem v očekávání. Až teď...
Připadám si jako obrovský chodící mutant na dvou drobných nožkách (a to jsem nebyla ani před otěhotněním tintítko). Začíná mě štvát ta ohleduplnost lidí kolem, kteří se na moje převalování a neustále pohupování (to jak se snažím ten pupek nějak usadit) jen něžně pousmívají.
A jsem v očekávání. Čekám na porod skoro jako na spásu. Zřejmě po něm přijde mnoho dalších drobných nepříjemností, ale teď by mi momentálně stačila možnost oholit si nohy, aniž bych měla pocit, že se udusím nebo se mi zlomí páteř.
Navíc kdy mi ten pupek tak narostl? Vždyť ještě měsíc zpátky jsem vypadala vcelku normálně! Za ten měsíc se nemohl takhle zvětšit, vždyť to určitě není ani normální?!
Zřejmě se o mě začíná pokoušet nějaká z těch divných těhotenských depresí... a napadá mě, možná že i tohle období je důležité, abyste se na porod dítěte vlastně těšily. I když máte trochu děsivou představu toho, co vás čeká.
Takže hlavu vzhůru, jdu si udělat čaj, přečíst nějakou příjemnou knihu a přitom čekat na příznaky blížícího se porodu.
Připadám si jako obrovský chodící mutant na dvou drobných nožkách (a to jsem nebyla ani před otěhotněním tintítko). Začíná mě štvát ta ohleduplnost lidí kolem, kteří se na moje převalování a neustále pohupování (to jak se snažím ten pupek nějak usadit) jen něžně pousmívají.
A jsem v očekávání. Čekám na porod skoro jako na spásu. Zřejmě po něm přijde mnoho dalších drobných nepříjemností, ale teď by mi momentálně stačila možnost oholit si nohy, aniž bych měla pocit, že se udusím nebo se mi zlomí páteř.
Navíc kdy mi ten pupek tak narostl? Vždyť ještě měsíc zpátky jsem vypadala vcelku normálně! Za ten měsíc se nemohl takhle zvětšit, vždyť to určitě není ani normální?!
Zřejmě se o mě začíná pokoušet nějaká z těch divných těhotenských depresí... a napadá mě, možná že i tohle období je důležité, abyste se na porod dítěte vlastně těšily. I když máte trochu děsivou představu toho, co vás čeká.
Takže hlavu vzhůru, jdu si udělat čaj, přečíst nějakou příjemnou knihu a přitom čekat na příznaky blížícího se porodu.
Posílám alespoň obejmutí. Nebudu psát "Já jsem ti psala, že se konec neskutečně táhne." :-) ale pak ti to ani nepřijde, až to na tebe přijde :-D Držím moc palečky a pořád na vás myslím.
OdpovědětVymazat:* Děkuju...
Vymazat14. nakonec nástup do porodnice na pozorování, údajně jen na den. Buď je přesvědčím, aby si mě tam vůbec nenechali a nebo aby mi píchli provokačku. Jinak to nevidím! :
Ano, hlavu vzhůru, na pupek budeš ještě s láskou vzpomínat (ne, že by to bylo tak skvělé, ale člověk má prý tendenci si věci zpětně idealizovat ;))
OdpovědětVymazatSnažím se idealizovat si to už teď. Aby mi to tolik nevadilo, ale nějak to pořádně nejde! :D
Vymazat