Devět dní?! Cože?

Délka těhotenství je 280 dní, 40 týdnů, 10 lunárních měsíců.

A mně najednou čeká už jen pár posledních dní... Kam se podělo nějakých těch 250 dní mezi tím?! Vždyť není to tak dávno, bylo to 11. července, kdy jsem seděla na záchodě a přemýšlela, jestli si ten test udělat. Jestli mi jen nehrabe...

Když se okamžitě (Pchá! Prý do pěti minut...) objevila druhá čárka, myslela jsem si, že si ten test ze mě dělá srandu. Vyfotila jsem to a ukázala manželovi. Respektive odnesla jsem mu foťák a řekla mu, ať se podívá na poslední fotku. Napřed se zamračil, jak nechápal. Když mu to došlo, tak se jen zeptal, jestli jako vážně. Pokrčila jsem rameny a my jeli koupit druhý test, který druhého dne také vyšel. Nakonec jsem se objednala k doktorce a pátek 13-tého se stal mým šťastným dnem.

Všechno tohle mi přijde, jako kdyby to bylo včera. Oznámení tchánovcům a rodičům. Bratrův nechápavý výraz, když jsme mu řekli, že "klokan přiletí v březnu". (Jeho žena se nás ptala, odkud že přiletí a proč zrovna klokan :D ) Švagřin radostný pláč do telefonu. Všechno se to nemohlo stát už tak dávno... Ale stalo...

Už nás čeká jen ten konec. Konec těhotenství a začátek rodiny. A i když se strašně těším, pořád ve mě přetrvává i strach. Abych to zvládla, abych to nějak nepodělala a aby byl Monsignor*) zdravý...

Takže držte nám palce, ať to zvládneme!


*) Proč má tuhle přezdívku? Protože za posledních pár týdnů, co se prý má uklidňovat, dělám jen to, co chce. Když mě šťouchne do kyčle, znamená to, abych se posadila jinak. Když mě šťouchne do žebra, tak abych se prošla. Prostě: Ano, můj pane!


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co nového...

Mateřská jako robota