Předporodní kurz

S mužem jsme absolvovali předporodní kurz v naší porodnici. Co se týče těchto kurzů slyšela jsem leccos a opravdu jsem se bála, že nám tam pustí porod v přímém přenosu. Jako na základní škole v hodinách sexuální výchovy. (Myslím, že mnoho z mých spolužáků se kvůli tomuhle dokumentu rozhodlo nemít děti.) Ale to se nestalo, sestřička (která mi v nemocnici půjčila tužku, když jsem tam na konci léta ležela) uklidňovala nastávající prvorodičky a nastávající tatínky. Vyslechli jsme si, jak probíhá porod a dostali kupu informačních brožur. Mohli jsme se podívat na porodní sály a trochu se porozhlédnout. Myslím, že mnoho otců z tohoto kurzu odcházeli nadšení a mnoho matek aspoň trochu uklidněných.
Mě osobně to moc klidu nepřineslo. Porodu se bojím neustále a přítomnost své drahé polovičky u porodu stále vidím spíš jako nutné zlo, když tam chce být. Z mého pohledu to tedy bylo celkem příjemně strávených 75 minut. Mohla jsem se podívat po ostatních maminách a konstatovat, že mám vážně malé bříško a radovat se z toho.
Takže jestliže vaše porodnice tyto kurzy pořádá, je určitě super jít se tam podívat a tzv. rekognoskovat terén. Budete vědět, co vás tam bude čekat a kam jít a co si máte vzít s sebou atd. Ale jinak jestli očekáváte, že už budete vědět, co se bude dít "až to na vás přijde" tak to se úplně nedozvíte. Protože na konci vám sestřička řekne, že každý člověk je jedinečný a proto to prožívá jinak...

PS: Dvě nejlepší hlášky:
"... a tatínkové za námi chodí, že ta dotyčná tam trpí a my se jim akorát směje..." - když se probíraly porodní bolesti a 1.doba porodní.
"... Také bych chtěla na budoucí rodiče apelovat, aby se dohodli na odvozu z porodnice. Víte, ony nám tu pak ty maminky sedí a brečí, že si pro ně nemá, kdo přijet..." - když se probíral odchod z nemocnice.

Komentáře

Okomentovat

Velice si vážím Vašeho názoru a jsem ráda, že jste mi tu zanechali komentář.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prokouslý jazyk

Obrázek
To je největší zážitek našeho víkendu. Nějak jsem se s vámi o tuhle zkušenost musela podělit. Začnu ale od začátku. Pátek byl skvělý den, dvě a půl hodiny jsem tvrdla na úřadu, kvůli práci. Následně jsem se rozhodla, že od ledna si beru opravdovou mateřskou dovolenou. A do práce už nebudu chodit vypomáhat. Takže si do svého životopisu budu moct napsat: Housewife - vždycky se mi tenhle výraz líbil, tedy v angličtině. Navíc na jeden jazykový kurz se mnou chodila Izraelka, která se tímhle výrazem popisovala. Strašně se mi líbilo jak mluví, jak vypadá a jak se chová. V mých 18-tiletých očích byla úžasná a dokonalá. Pak se mi do rukou dostal tenhle článek a nějak se tím do krku zapíchla jehla... Nakonec když jsem z úřadu přišla domu, začala jsem o tom mluvit s manželem a ten souhlasil, že si stejně nedokázal představit, jak to s dvěma dětmi jinak zvládat. Tím ze mě cosi spadlo a já se najednou cítila o nějakých 20 kilo lehčí a spokojenější. Sobota byla stejná jako pátek. E.li byl n
Další informace

Trénujeme...

Obrázek
...procházky bez kočárku. A je to opravdu náročné. Ani ne tak pro E.liho, který lítá všude možně, ale pro mě, když ho musím chytat. Chceme ho dostat ven z kočárku a naučit chodit za ruku ze dvou důvodů. Tím prvním důvodem je, že v březnu do kočárku bude uložen sourozenec. Ten druhý důvod je, že už se nám nechce kočárek tahat. Prozatím to vypadá tak, že když chci někam dojít. Musím ho občas poponášet - to mám ale zakázané, kvůli břichu. Ale kočárek chci vytáhnout opravdu jen výjimečně a chci mu dát volnost. Vím, že mi rozumí, ale pořád ještě nechce poslouchat. (Asi dávám špatné argumenty pro chůzi tím mým směrem.) Jak jste řešili odkočárkování vy? Nějaké nápady? Tedy kromě mrkve přivázané na prutu... :) A kdy jste se kočárku zbavili?
Další informace

Naposledy

Dnešní příspěvek je mým posledním. Mám k tomu mnoho důvodů a největší je asi ten, že tak trochu to tu ztrácím. Vydržela jsem fakt dlouho, ale posledním rokem mě to nějak nenaplňuje. Neplní to funkci uvolnění a odproštění se. Ani jako deníček to nefunguje. Prostě a jednoduše mi to tu přijde zbytečné. Blog mi mnoho dal, ale prostě nějak nemám chuť pokračovat. A proto po těch šesti letech končím. Jdu hledat něco co by mě víc pohltilo a naplnilo. Čas a výčitky, že to tu trochu uvadá budu věnovat dětem a mužovi. Nicméně děkuji za přízeň. Do nového roku vám všem přeji vstup pravou nohou. Ať nad vámi často svítí vaše šťastná hvězda. Ať problémy a nedorozumění odejdou tak rychle, jak přišly. Ať jste šťastní...
Další informace