13/2017

Kola máme konečně doma a můžeme jezdit! Proto si kluci (všichni tři) uhnaly hustou odpornou rýmičku. A já je stejně vytáhla ve středu na krátkou projížďku.

Tudíž s rýmičkou jsem si na doporučení dětské doktorky nechala Eliho do konce týdne doma. Každé ráno vstal a chtěl do školky.
"Nemůžeš máš rýmu a kašel."
"A proč mám kašel?"
"Protože si pořád strkáš prsty do pusy." (S tím mě totiž hrozně rozčiluje...)
"A proč si je tam strkám?"
"To nevím, proč si je tam strkáš?"
"To je jedno..."
Absolutně nechápu, kde tuhle reakci sebral a přitom já s ním rozvádím teorie i o prdu... Přiznávám se, že mě to baví a baví mě sledovat, jak si vymýšlí svoje teorie.

Takže jsem kluky tahala ven. Zasadili jsme spolu kytičky do truhlíků, dali krmítko na třešeň, hledali jsme v lesoparku zadupané žaludy a udělali domácí jarní výzdobu. (Vymalované obrázky do oken.) A mě to bavilo s nima asi víc než je se mnou.

Eli mi taky vytkl, že "furt vařím" a proto jsem začala vařit a péct večer, když spí. A je to o stodeset procent lepší, než když to dělám s nima. Přece jen nikdo mě od toho neodvádí a mám na to klid.

Víkend jsme strávili doma a na zahradě sázeli další kytičky (letos mě to nějak chytlo) a jezdili na kole a učili Eliho jezdit na kole. Faník taky dostal Eldovo odrážedlo Puky a nechce na něm vůbec jezdit. Na tom jsme se snažili taky zapracovat - marně... A Eli už koncem týdne jezdil docela s přehledem.

A ještě jsme se jeli podívat na mědvědy do Berouna. Což si slibujeme už asi ty čtyři roky! A viděli jsme Kubu i Matěje a tím splnili jeden z dávno plánovaných výletů.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tajemné F.

Těhotenství a realita

Fialová