Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z leden, 2016

11. Měsíců

Faník začíná procházet separační krizí. Snažíme se to zvládat, ale někdy je to už moc. Jeho období táta a máma se velmi porůznu střídají. Učí se také stát bez opory. Ze začátku to bylo náhodou - Eli mu odjel s autem o které se opíral, nutně potřeboval držet dvě kostičky a zapomněl že stojí, lezl do myčky pro lžičku a když ji ukořistil, tak s ní ještě pár chvil postával. Později se ale pokoušel zvednout do stoje. Což se mu daří, čím dál častěji. Obávám se, že Faník tomu roku taky uteče. Naučil se slézat z gauče i křesla. Občas to zkouší na přebalováku, který poslední dobou skoro vůbec nepoužívám. Na zemi mi to přijde jednodušší. Eli ho krmí svými dobrůtkami. Lentilkami, jogurty, obědem, sýrem... Prostě vším, co má sám rád. Na kontrole v deseti měsících (spíš deset a půl) má naměřeno 75 cm a naváženo 8,7 kg. Je to vztekloun největší, když se mu něco nedaří je schopen vřeštit tak, že by vzbudil i hluchého. Spánkový režim si vcelku drží. Dopoledne a odpoledne půl hodinka a po o

3/2016

Začal padat sníh. Nastalo to nejkouzelnější období zimy. A co se asi přihodilo? Rýmička na mě! Tímhle prokletím trpím už od mala. Můj táta mě kdysi brával jako takový stoprocentní barometr. "Hele koukej, nějak začíná posmrkávat. Bude hezky!" Následně jsem touto úžasnou chorobou nakazila: (v tomto pořadí) Faníka - ten naštěstí posmrkával čtyři dny (od úterý) a nemusela jsem vytáhnout ani ten zlopřístroj (odsávačku) Eliho - dva dny (od čtvrtku) urputného smrkání a do víkendu byl v pohodě Muže, který nezačal ani pořádně smrkat, jen tvrdí, že když se ráno probudí tak cítí ucpaný dutiny Takže nejhůř jsem to odnesla zase já. Na jednu stranu si říkám, aspoň že tak! Na cvičení jsem dokonce s Elim poslala babičku. Která se vrátila naprosto nadšená a se spoustou nových informací. Nechápu jak to dělá?! Ta by rozmluvila i němého! O víkendu jsme se rozhodli využít té nádherné bílé sněhové nadílky a vyšli jsme bobovat. (Fotky na rajčeti budou, jen později.) A muž rozhodl, že

10:54

To je přesný čas, kdy se to stalo. Poprvé mi Eli řekl, že mě má rád. A i to tak myslel. Nezpíval písničku, nic. Viděl, jak se mazlím s Faníkem, přišel ke mně a řekl: "Mám tě rád, mamino." Ještě pořád mám slzy v očích. A nejen kvůli nachlazení...

2/2016

Tak tenhle týden snad ani nestojí za zaznamenání. Doma jsme si hráli, venku jsme byli převážně na zahradě a jediné co nám přineslo trochu oživení bylo cvičení. Byla tam totiž Barča, což Eli hlásil už od dveří. Ale na cvičení se zase trochu zasekl, rozvázal až když jsme odcházeli. Pak jsem si říkala, že bych zkusila jít na cvíčení i s Fandou. Ten ale v určený den přehodil svůj spánkový režim. Asi se mu prostě nechtělo. Protože už spí zase jako vždycky.  Já jsem v novoroční euforii stoupla na váhu. Náhle jsme k ní pocítila nepřekonatelný odpor, když ukázala to děsný číslo (79 kg). To znamená, že od porodu jsem sundala 1 kilo! Nechápu, jak je to s tím vším pohybem kolem dětí a domu možný... A tak se snažím ráno dvacet minut zahřívat svaly. Víc času mi zloprcci nedají.  Jinak muž stále nepohyblivý, sice už je to lepší, ale pořád jsou dny, kdy je rád, že ráno vstane z postele... Zvažovali jsme zda o víkendu nejet na hory. Nakonec to vyhrála kachna u tchánovců a možnost si zaje

1/2016

První týden v roce a my ho prožili tak nějak moc rychle. V zimě mám pocit, že ty dny letí tryskem. Napřed jsem, odhodlaná že s klukama budu chodit každé ráno na procházku, dostala sprďáka od nějaké babičky na hřišti, že na hřiště je moc zima. Eli byl zateplený od hlavy až k patě a táhnout ho řvoucího, že nemůže na koníka, mi v tu chvíli přišlo horší... Navíc nemáme ty děti otužovat?! A pak už mi docházely nějak postupně baterky. Zase jsem ale s klukama vařila, probrala a vyzkoušela všechny nové hračky od Ježíška. Hodně jsme modelovali a Eli si zvykl na to, že se po probuzení pouští pohádka. (Má teď vždy když odpoledne vstane špatnou náladu a tohle ho trochu uklidní.) Zato já se rozhýbala na hodině pilates. Konečně začínám zase aspoň něco cvičit, i když jsem si myslela, že to bude větší dřina. Od jara se chci ještě rozběhat (plán) a k narozeninám jsem si u muže objednala kolo. Muž byl u zubaře a stále si ještě nerozhýbal ty záda, což ho trápí víc na duchu než na těle. A tak z

10. Měsíců

Obrázek
Novinky v domě jsou, že se Faník rozjedl. Sní úplně všechno, pokud je to podáváno z mého talíře. Z dětských lahviček nejí žádné. Občas nějakou s těstovinami. Umí vylézt na gauč a to je jeho nejoblíbenější stanoviště ze kterého pozoruje veškeré dění. Se sestupem z gauče to bývá horší. Ale občas se mu to i povede.  U slov jsme se zasekli na "máma", "bába" a "blbá" (nepopiratelný vliv dědečka).  A umí krásně paci, paci a moc se u toho směje. A naučil se i "Jak jsi veliký?" (Přesnem druhý den po tom co jsem napsala, že to neumí.)  Spí docela v pohodě. Třikrát během dne a v noci se budí maximálně dvakrát. (Kolem druhé a čtvrté ráno.) Vstáva ale mezi pátou a šestou.  Šibal je zo ale pořád stejný.